Page

12. Page Arizona

středa 19.6   v Page Arizona

Nuda ? Ani náhodou. Ráno bylo mnoho práce se snídaní pro pacienty a lety nad jezerem. No to ale nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, že jsem zaplatil 5 cimer na M6 kartou a my měli předplaceno na Quality Inn. No moc hezké a pro mně mínus 500 usd, týden práce zadarmo.  Byl jsem za manažerkou, sypal si popel na hlavu, všechno přiznal a ona mně v první fázi vypoklonkovala ale pak dala naději, že bude volat Jakubovi. No tak jsem docela napnutý.  Pacienti ? No pár poznámek. Při větě : Tady mají jednu elektrárnu v Idahu a tu pojmenovali po Dořákovi - Dworzak.

Reakce ? Schovívavý úsměv . Pak bude možná trochu problém s Valey of Fire. 2 klienti koupili a když zjistili, že se možná nepojede první co vyslovili bylo : Jo tak to je chyba ck že ? No je nutno si zvykat na to, že  klienti už ani ve skrytu duše nechtějí aby všechno klapalo a dovolená dopadla dobře. Stejně jako je to dnes s bouračkami aut a pojišťovnami. Zvrácená doba a jen vzpomínám na Velkou zemi kdy se nám na týden rozbilo auto a všichni klienti čekali na opravu. A díky tomu čekání si udělali krásnou dovolenou. Navíc i Ck jim přidala Washington DC a já pak i Philadelphii. No ta doba normálních lidí je pryč.

Dneska jsou schopni spadnout do Grand Canyonu když vědí,že na to nebyli upozorněni cestovkou. Dnes odmítají použít mozek i k nejzákladnějším lidským úkonům. Chci aby si našli letenky a podívali se jak jim to letí / pro sichr, může se někdy stát, že cestovka udělá lidem trochu jiné letenky, není třeba místo podobně/ a to oni odmítnou protože proto si zaplatili cestovku. Aby nemuseli vůbec použít mozek. Tipuju, že jim budu vytírat i prdel a prát ponožky.

Navajové už jsou světoví.

Ano je to tak už jeto tady. Všichni lidé jsou bratři a všichni se sejdeme u jedné platební karty a pod jedním dluhem.

 Jak to bylo dříve ? To už je dávno, několik let zpět, to jste jeli do rezervace Navajo, a  u Monument Valley.  Do údolí vede prašná cesta  a indiáni nabízí výlety v Jeepech respektive v autech s valníčkem a sedadly se stříškou a provezou vás asi na 1 a půl hodinu údolím. U vyhlídky do údolí  seděli  v dřevěné boudě Indiáni Navajo se kterými jste  smlouvali z ceny 50 usd na 15 usd. Ale už je jiná doba a jiné ceny. Mělo mně už trknout to, že posledně jsem v té malé dřevěné boudě viděl, no jak to říct, prostě nějakou paní. Myslím nějakou úřednici, která něco vysvětlovala indiánce v boudě. To asi přišla civilizace. A tak ceny jsou 80 USD. Přesto se ale dá smlouvat. Tak na 50 maximálně.

 I v hotelu se personál chová tak nějak profesionálně. Tedy přesněji řečeno umí se krásně přetvařovat. Zvláště u indiánů, kteří se dříve chovali bezelstně je to trochu pěstí do oka, pardon, pěst na oko. 

Hned vedle Walmartu otevřela prodej úvěrová firma  a tak i Navajové se můžou směle zadlužovat. Policii jsem v Page, které není v rezervaci  ale Navajové  zde žijí, neviděl léta. Jen opravdu někdy náhodou. Nyní potkám policisty při každé návštěvě tohoto prostoru a to hned několikrát. Před Walmartem měli dokonce zapnutou světelnou houkačku. Takže policie k řešení už by byla nyní už jen najít problém. Další hezkou ozdobou indiánských měst jsou nově zbudované kamery na všech křižovatkách. Pokrok prostě nezastavíš.

Z Page přes Monumenty do Caineville

Ráno jsme přejeli k přehradě Glen Dam do visitors centra abychom se na plastické mapě okolí Lake Powell podívali kam to dnes jedeme. Prohlédli jsme si trasu a ani nám nepřipadala moc dlouhá tak jsme vyrazili.

První zastávka byla v indiánském městě Kayenta kde jsem se chtěli zásobit potravinami. Dále na trase v Monument valley nás totiž minule v luxusní indiánské restauraci s vyhledem na monumenty vypekli. Přišli jsme ve 2 hodiny a oni nás poslali pryč, že prý oběd už skončil a nyní připravují večeři.  Dále na trase byl jen Mexican Hat a tam se na benzínce Shell   se otáčely na pečícím stroji jen dva ustrašené párky. Toto už nesmíme dopustit a tak jsme rozjeli v sedvičárně Subway projekt  footlong sendviče. Nejprve jsem vybral první . Vybral jsem ten za 5 USD s názvem Black  Forest. Navažka připravila poměrně neochotně sendvič.  No jo ale z mnou bylo další 8 Čechů, kteří nemluví cízí řečí a tak je pro ně nejjednodušší objednat to samé.  A tak se stalo, postupně jsme ji překvapovali objednávkou Black Forest a Navažka koulela očima, pak zavolala kolegu na pomoc a pak už jen apaticky přijímala objednávky jako stroj.  Na tuto noční můru bude dlouho vzpomínat.

Viditelně pookřála až při dalším zákaznikovi -  ženě z jejího kmene, která navíc měla úplně jiné požadavky plnění housky protože na nic jiného než na plnění housky v tomto občerstvení nejsou naladěni. 

K další překvapením je pro neznalé i dotaz zda tmavý nebo světlý chléb přičemž pro naše české poměry jsou oba tyto chleby stejné, molitanové.  Něco jiného je ovšem možnost zapékání tohoto sendviče, to vřele doporučuji protože to chuť sendviče výrazně vylepší.

My jsme ale pak už vyrazili vesele s  igelitkami se sendvičem směrem k Monument Valley. Na vjezdu jsem trochu pohovořil s paní, která prodávala lístky.  Prodej lístků byl do letošního roku dá se říci rutinou.  Jedna osoba platí 5 USD .  Takže pokud znáte malou násobilku máte vyhráno. Navíc kreditky nepřijímají a tak není problém ani s piny a dotazy credit savings apod.

To se ale asi nelíbilo úředníkům na ústředí , to je moc jednoduché, musíme to trochu zamotat a zkomplikovat. Navíc  co jiného bychom v kanceláři dělali že.  Systém nového výpočtu  vstupného je opravdu velmi komplikovaný a tak to je na další kapitolu. Každopádně jedno auto se stejným počtem osob platilo 100 usd a my jsme platili 35 nebo 40 usd teď po tak dlouhé době skoro půl dne už si to  ani nepamatuju.

  Snad jen krátce je tam cena pro prvního až 4.člověka celkem 20 usd, další lidé platí myslím 6 usd. Navíc pokud máte větší počet můžete zase snížit cenu na ty další účastníky. Chápete to ? Já tedy ne a to byl asi účel.. Paní jsem nechtěl trápit a tak jsem se jen krátce zeptal s důrazem na to, že detaily mně nezajímají : Kdo tuto novinku vymyslel ? A ona jen krátce řekla : Window Rock. To je takový jejich Washington kouřící dýmku míru.

Pak ale byla cesta volná a my vyrazili na okruh a to na místo West Mitten. Nádherný výhled na  nejslavnější místní horu s názvem Palčák.  Na této zastávce je prodejna indiánských výrobků. Navažka u levého pultu, která prodává u parkoviště lapače snů, slyšela hudbu z filmu Tenkrát na západě, kterou jsem měl puštěnou v autě.  Nice music !  Jo jo znáš ? Zeptal jsem se . Jo můj strejda v tom filmu hrál toho malýho kluka, který představoval Charlese Bronsona jako malého kluka, kterému dali na ramena bratra na oprátce a do pusy harmoniku.  Cožé ? Vyvali jsem oči. Jo už tenkrát tu prodával suvenýry když tu byli filmaři. Točili to kousek na

sever po hlavní silnici. A potřebovali 10 letýho černýho kluka tak vybrali jeho. Má šedivýho Forda Mustanga a před chvíli tu jel.  My tu totiž bydlíme.  Nevím zda je to pravda ale myslím, že ano a že je dokonce neslušné o tom pochybovat.

Odjezd z Monumentů do oblasti Mexican Hat a zde jsme se nejdříve zastavili na místě, které ze silnice vypadalo jako jezero ale byla to hromada kamení pod kterou, jak značka upozorňovala, je jaderný odpad. 

Pak už ale byl čas na sedviče Subway a ty jsme obědvali na benzínce Shell,  kde jsme koupili kafe a pití.  Tam jsme také potkali velkou motorkářskou skupinu z Austrálie s Harley a Indian veterány.  Jednoho trochu opravovali ale snad opravili.

Naše další zastávka je Mexican Hat, Gooseneck a vystoupání na sever dalšími skalami přes řeku Colorado. Pokračování příště.